Das Infanterie Regiment Nr. 91 in Budweis wurde vor allem dank Jaroslav Hašeks Roman „ Die Abenteuer des braven Soldaten Schwejk“ berühmt: Doch nicht nur Hašeks Romanheld musste in Budweis zum Militärdienst antreten, auch die Männer aus dem Böhmerwald und dem Umland der Stadt rückten in dieses Regiment ein.

Das Regiment wurde während des Ersten Weltkrieges an verschiedenen Fronten eingesetzt. Am 1. August 1914 verließen die Soldaten Budweis und wurden zunächst an der serbischen Front stationiert, wo sie an heftigen Gefechten beteiligt waren. Im Januar 1915 wurde das Regiment an die galizische Front in den Karpaten verlegt und nahm an Kämpfen um Przemyśl und Lemberg teil, im Dezember 1915 erfolgte eine erneute Verlegung an die Isonzofront in Italien. Das letzte Kriegsjahr 1918 brachte das Regiment wieder nach Serbien, das Kriegsende erlebten die Soldaten in Belgrad.

Das Budweiser 91er Regiment ist heute ein grenzüberschreitendes Thema. Bis zum Ende des Zweiten Weltkriegs lebten im Böhmerwald und auch in Budweis sowohl deutsch- als auch tschechischsprachige Menschen; entsprechend setzten sich auch die Mannschaften des Regiments zusammen. Heute erinnert man sich auf beiden Seiten der Grenze an den Dienst der Großväter und Urgroßväter im Budweiser Regiment.

Denn mit der Vertreibung sind viele Familien der Soldaten, die in Budweis vor und während des Ersten Weltkrieges einrücken mussten, u.a. nach Niederbayern gekommen. Stellvertretend hierfür steht in dieser Ausstellung die Familie von Josef Markowetz aus Winterberg im Böhmerwald. Sein Enkel Sepp Sager wiederum wurde nach dem Zweiten Weltkrieg vertrieben und lebt heute in Schönberg im Bayerischen Wald.

Die Schicksale einer tschechischen Familie spiegeln sich in den Hinterlassenschaften aus dem Familienarchiv von Jitka Saková, geborene Janečková. Sie erzählen die Geschichte ihres Vaters Vít Janeček, ihrer zwei Onkel František und Vojtěch und ihrer Tante Marie.

Die Erlebnisse der Brüder Janeček sind dabei charakteristisch für die Absurdität des Ersten Weltkrieges für viele tschechische Soldaten: Als Untertanen des Habsburgerreiches wurden sie in die k.u.k.-Armee eingezogen. Etwa 250.000 tschechische und slowakischen Soldaten traten jedoch im Laufe des Krieges der so genannten Tschechoslowakischen Legion bei, die an der russischen, französischen und italienischen Front auf der Seite der Entente gegen die Mittelmächte - und damit auch die eigenen Landsleute - kämpfte. Auch im Falle der Janečeks verlief die Trennungslinie quer durch die Familie: Die beiden älteren Brüder František und Vojtěch liefen in Russland zur tschechoslowakischen Legion über, der jüngste Bruder Vít kämpfte im 91er Regiment an der italienischen Front.

(Konzeption und Texte: Marek Pršín, Südböhmische Universität in Budweis)

91. českobudějovický pěší pluk proslavil především román Jaroslava Haška „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“: nicméně v Českých Budějovicích nenastoupila svou vojenskou povinnost pouze ústřední postava Haškova románu, nýbrž i muži ze Šumavy a okolí města České Budějovice narukovali k tomuto pluku.

Tento pluk byl během první světové války nasazen na různých frontách. 1. srpna 1914 opustil České Budějovice a byl umístěn nejprve na srbskou frontu, kde se zúčastnil zuřivých bojů. V lednu 1915 byl pluk přeložen do Karpat, na haličskou frontu, kde se zúčastnil bojů o Přemyšl a Lvov. Od prosinci 1915 se pluk nacházel na italské frontě na řece Soča. Poslední válečný rok 1918 zastihl pluk znovu v Srbsku, konce války se vojáci dočkali v Bělehradě.

V současné době, kdy si připomínáme sté výročí první světové války, se stal českobudějovický pěší pluk tématem, které spojuje lidi na obou stranách hranice. Až do konce 2. světové války byla jak Šumava, tak České Budějovice osídleny česky i německy mluvícím obyvatelstvem. Tomu odpovídalo také složení mužstva pluku. Dnes tedy vzpomínáme na službu našich dědečků a pradědečků u českobudějovického pěšího pluku jak na české tak na německé straně hranice.

Rodiny vojáků, kteří museli před první světovou válkou a během ní narukovat v Českých Budějovicích, v důsledku vyhnání přišly mimo jiné také do dolního Bavorska. Tuto skupinu zastupuje v rámci této výstavy rodina Josefa Markowtze z Vimperku na Šumavě. Jeho vnuk Sepp Sager byl rovněž po druhé světové válce vysídlen a dnes žije v Schönbergu v Bavorském lese.

V rodinném archivu Jitky Sakové, rozené Janečkové, se dochovaly dokumenty, které vyprávějí příběhy jejího otce Víta Janečka, jejích dvou strýců Františka a Vojtěcha a tety Marie, v nichž se odráží zajímavý osud české rodiny.

Osudy bratrů Janečkových ukazují nesmyslnost první světové války z pohledu vojáků české národnosti. Jako příslušníci habsburské monarchie narukovali do rakousko-uherské armády. Přibližně 250 000 českých a slovenských vojáků se v průběhu války připojilo k československým legiím, které na straně Dohody bojovaly proti Ústředním mocnostem a tím pádem stáli na východní, západní a italské frontě proti svým krajanům v řadách c. a k. armády. V případě bratrů Janečkových probíhala tato pomyslná dělící linie samotnou rodinou. Oba starší bratři František a Vojtěch přeběhli v Rusku k československým legiím, nejmladší z bratrů Vít, bojoval jako voják 91. pluku c. a k. armády na italské frontě.

(Koncept a text: Marek Pršín, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích)