Über die Ursachen, den Verlauf und die Folgen historischer Ereignisse wie beispielsweise des Ersten Weltkriegs lernt man meist aus einer sehr allgemeinen Perspektive. Die Erfahrungen und persönlichen Schicksale des „einfachen Mannes“ werden ausgespart. Einen Einblick in das Leben eines Soldaten im Ersten Weltkrieg bieten die zahlreichen Unterlagen von Dr. Anton Reus aus Furth im Wald, die er und später sein Enkel, Dr. Helmut Linhard aus Waldkirchen aufbewahrt haben.

Anton Reus wurde am 24. Januar 1882 in Furth im Wald in der Oberpfalz geboren. 1913 schloss er sein Jurastudium ab und eröffnete eine Rechtsanwaltskanzlei in München. Als Anfang August 1914 der Erste Weltkrieg ausbrach wurde Anton Reus als Mitglied des Bayerischen Infanterie-Leibregiments zu den Waffen gerufen. Die ersten Kriegsmonate verbrachte er mit der 12. Kompagnie in Frankreich, wo ihm im November 1914 das Eiserne Kreuz II. Klasse verliehen wurde. Später wurde er Führer der 7. Kompagnie des 18. Bayerischen Reserve-Infanterieregiments und war vorwiegend an der Westfront in den Vogesen stationiert. Von Mai bis August 1915 wurde das Regiment nach Galizien verlegt und an der Jahreswende 1916/1917 nach Rumänien. Zu dieser Zeit knüpfte er auch Freundschaft mit dem Feldgeistlichen des Regiments, Pater Rupert Mayer5. Im Jahr 1916 beteiligte sich Reus an den Kämpfen an der Somme, wo ihm auch das Eiserne Kreuz I. Klasse verliehen wurde. Ab Januar 1917 bis zum Kriegsende im November 1918 war Anton Reus Kriegsgerichtsrat in München sowie Nordfrankreich. Nach Kriegsende wurde Reus im Juni 1919 zum Bürgermeister der Stadt Deggendorf gewählt.

Aus der Kriegszeit haben sich zahlreiche Fotografien und Feldpostkarten erhalten, die die Aufenthalte in den Vogesen, Rumänien und Galizien dokumentieren. Die meisten sind mit Anmerkungen oder einer Widmung versehen, einige schickte Reus an seine spätere Ehefrau Mina Miller. Eine Rarität stellen einige sogenannte Fraternisierungsbriefe dar, in denen französische Soldaten ihren deutschen Kameraden kurze Nachrichten in die Schützengräben warfen. Zudem verwahrte Anton Reus zahlreiche Dokumente aus seiner Tätigkeit als Kompanieführer und später als Kriegsgerichtsrat.

(Konzeption und Texte: Jana Schwarzová, Südböhmische Universität in Budweis)

O příčinách, průběhu a důsledcích historických událostí jako například první světové války se většinou učíme z obecného hlediska. O zkušenostech a osudech prostých lidí se mnoho nedozvídáme. Četné materiály Dr. Antona Reuse, pocházejícího z obce Furth im Wald, umožňují nahlédnout do života vojáka z první světové války. Tyto materiály uchovával nejprve sám Anton Reus a později jeho vnuk, Dr. Helmut Linhard, žijící nyní ve Waldkirchenu.

Anton Reus se narodil 24. ledna 1882 v obci Furth im Wald v Horní Falci. Roku 1913 ukončil studium práv a otevřel si vlastní advokátní kancelář v Mnichově. Když na začátku srpna 1914 vypukla první světová válka, narukoval Anton Reus jako člen Královské bavorské armády. První měsíce války prožil s 12. kompanií ve Francii, kde mu byl v listopadu roku 1914 udělen Železný kříž druhé třídy. Později se stal velitelem 7. kompanie Královského bavorského záložního pěšího pluk č. 18 a působil převážně na západní frontě ve Vogézech (Francie). Od května do srpna roku 1915 byl pěší pluk přeložen do Haliče a na přelomu let 1916/17 do Rumunska. V této době navázal přátelství s duchovním pluku, páterem Rupertem Mayerem. V toce 1916 se Reus účastnil bitvy na řece Sommě, kde mu byl udělen Železný kříž I. třídy. Od ledna roku 1917 až do konce války v listopadu 1918 byl Anton Reus členem vojenského soudu jak v Mnichově, tak v severní Francii. Po válce, v lednu roku 1919, byl Reus zvolen starostou města Deggendorf.

Z války se dochovaly četné fotografie a pohledy, které dokumentují pobyt ve Vogézech, Rumunsku a Haliči. Na většině z nich jsou poznámky nebo věnování, některé poslal Reus své pozdější manželce Mině Millerové. Velkou raritou jsou vzkazy, které francouzští vojáci vzahovali německým vojákům do zákopů. Kromě toho si Anton Reus ponechal také četné dokumenty z dob jeho působní u vojenského soudu.

(Koncept a text: Jana Schwarzová, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích)